nahled

NA CESTÁCH DOMŮ POSBÍRANÉ - Kateřina Ašenbrennerová

Art
 
 

 

Narodila jsem se uprostřed léta roku 1979. Začátek dětství jsem prožila v malé vesničce poblíž Tišnova u Brna. Tento čas je provoněn prababiččinou zástěrou, vysokou třešní na zahradě a sasankami zdobící z jara celou zmolinku. Voní večerním chladem, jenž se dokázal schovat v leštěnce za oltářem Panny Marie. A celý tento čas se vejde do starých dlaní, co zakryjí oči, aby nebyla vidět bouřka. Všechny cesty, které mě vedly po výtvarných školách, škole se sociálním zaměřením v  Jihlavě i na místa setkání s mými oblíbenými malíři, mě nakonec dovedly až do Českých Budějovic, nabízející vzdělání na pedagogické fakultě v oboru arteterapie pod vedením Milana Kyzoura st. Souběžně s arteterapií byl můj svět protkán zaměstnáním v keramické dílně, jež v sobě chovala i mého budoucího manžela. Ten si mě přivedl do své rodné vesnice, kde jsme koupili dům, zasadili stromy a v  náruči odkolébali tři dětské hlásky, které uprostřed barev a  keramické hlíny rostou si sobě do krásy.

 

 

Maluji olejovými barvami na lněné plátno. Barvy nevrstvím, ale roztírám po jednotlivých plochách. Po zaschnutí stínuji a nanáším bílou, která slouží jako podklad pro domky, papírové loďky, stromy, nádobí... A pak se čeká, až bílý podklad zaschne a znovu se roztírá barva a stínuje...

A nejraději mám barvu zlatou - to zlaté podvečerní nebe, které se odráží na střechách, v polích i na vodě. Je to ten čas, kdy se poklídí ve chlívech a v zahradě, dvůr je zametený, voda v konvích, sekera a pila ve stodole. Ještě umýt talíře po večeři a pak usednout s hrnkem čaje před domem. Tak to je barva pro mne nejkrásnější. Je to barva pro příběhy pohádkové, které nalézám v popraskaných omítkách, v  šeru zahrady, na okrajích kaluže, v záhybu látky nebo v  jedné pouhé větě písničky... Jsou to vlastně takové vymalovánky nalezených obrázků a příběhů...

Vernisáž 2.září v 17hodin.

Podobné akce